Nakladatelství Ilony Bittnerové  a Lilie Khousnoutdinové - MintyFox, Vás srdečně zve na křest knihy pro děti 

D R A Č Í   Z E M Ě P I S autora J. M. Červenky a ilustrátorky Šárky Meisnerové Gruntové

Bájný pták Fénix jako symbol transformace, síly a obnovy.
Symbol naděje, protože i my máme šanci se zcela proměnit a znovuzrodit...
Fénix mi nedal spát... už před měsícem jsem se vrátila k mému jarnímu tématu, kdy vznikl můj první obraz Zrození Fénixe.
Tenhle druhý si se mnou pohrál, přesněji já s ním. Změnila jsem dvakrát barvu pozadí a nakonec od nebesky modrého podkladu jsem přešla k mnohem expresivnější barevnosti. Svoboda, radost, zářivá podstata bytí... vznikl mocný energetický zářič v barvách obsahujících doteky modré, červené, lila, fialové, magenty a zlaté. Barvy jsou mocné síly, ovlivňují naši náladu, směr našeho rozhodování.
Červená dává energii, radost ze života, je barvou přítomného okamžiku, modrá dává tušit vzdálený svět a otevírá cestu vzhůru, modrá a červená tvoří fialovou, která povznáší, v ní se obě barvy vzájemně usmiřují a tvoří barvu přerodu a transformace...
Takové je i poselství tohoto obrazu - jako Fénix povstat a svobodně vyjádřit zářivou podstatu svého bytí, dát světu přesně to, co mu dát mám a pro co jsem zrozen -a.

Koho oslovil tento obraz a toužil by ho mít, může mi směle napsat a přijít se na něj podívat.
Tento obraz je tu pro toho, kdo potřebuje povzbudit na své Cestě ke svobodnému vyjádření, k znovuzrození jako bájný Fénix v plamenech obrody.
Dnes, stejně jako každý den, máme šanci proměnit se k lepšímu... a s podporou Fénixe to půjde ještě lépe.

Můžete se na mne obrátit a objednat si svou ochrannou bytost, vytvořím ji přímo pro Vás na míru. Mám taková zadání ráda a jsem vždy sama zvědavá, co to přinese a co nového se zrodí. Ráda přivádím na svět nové ( i velmi staré ) tváře, jejich esenci, jejich ducha. Vzniklo u mne už mnoho figurálních soch pro konkrétního člověka, dům i zahradu. Nejen andělé či víly, ale i madony se tak stali nedílnými členy rodin či prostoru a podílejí se na šíření lásky a harmonie, kterou jsem do nich při tvorbě vložila. 

Děkuji všem, kteří si objednali svůj obraz a pomohli tak tomu, že nové bytosti mohly přijít na svět.    Děkuji za důvěru, kterou do mne vložili a následnou zpětnou vazbu a sdílení příběhů, které to přineslo.

Zrod mám ve svých rukách, ale podpora od těch, kteří dali ke vzniku popud, je důležitá i pro další konání. Moje tvorba je dlouhý, soustředěný proces v tichu a ponoření se do nitra. Zpětné ohlasy dávají tvoření důležitou podporu a svítí na další tvůrčí cestu...

Dnes má svátek Anežka.
Ze stolu tu na mě shlíží a doprovází jedna neobyčejná žena. V průběhu let, jsem se k pokusu o ztvárnění její postavy několikrát vrátila. Zemřela 2. března 1282, v na tu dobu úctyhodných 71 letech. Je to svatá Anežka Česká.

Anežka Přemyslovna byla nejmladší dcerou krále Přemysla Otakara I. a jeho ženy Konstancie Uherské. Královský původ ji předurčoval ke vznešenému životu, ale ona sama se rozhodla jinak.

Hned po narození se stala předmětem sňatkové politiky svého otce, jak to bylo dříve zvykem. Byla několikrát zasnoubena s představiteli evropských panovnických rodin, ale z různých důvodů ze sňatků sešlo. Po smrti svého otce, Anežka sama odmítla nejmocnějšího muže tehdejšího světa, římského císaře Fridricha II. Což byla věc neslýchaná, omluvitelná jen tím, ze Anežka si za ženicha vybrala samotného Krista.

Inspirovala se životem sv. Františka a sv. Kláry z Assisi a ovlivněna jejich ideály, založila v r. 1233 první špitál pro chudé v Čechách nedaleko dnešního kostela sv. Haštala a klášter Na Františku, na jehož vybudování věnovala své královské věno. O rok později Anežka odešla z Pražského hradu do svého kláštera chudých, což vyvolalo podiv po celé Evropě, protože si pro svůj život vybrala nově vzniklý řád zbožné Kláry, se kterou navázala písemný vztah. Byl to jeden z nejpřísnějších řádů. Tak se konečně Anežka stala osvobozenou od sňatkových obchodování a zasvětila život láskyplné službě potřebným.

Byla jedinou ženskou zakladatelkou mužského řádu špitálních bratří a současně jediného původního českého řádu a to rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, tento řád působí na úpatí Karlova mostu dodnes.

Prostory Anežského kláštera mám ráda stále, expozice středověkého umění Národní galerie tam krásně zapadá, ráda tam chodím i jen tak nasát atmosféru poklidné klášterní zahrady uprostřed staré Prahy.

Ježíšova chudobka, tak samu sebe nazývala Anna Bohuslava Tomanová, jediná česká stigmatička.Donedávna jsem o ní vůbec neslyšela, až před pár týdny od kamarádky a její příběh mě zaujal. Přečetla jsem si pak o jejím životě mnohé, podívala se na dokument, a tak vznikl tento reliéf. Miluji příběhy,… chcete vědět víc?