Andělé, víly a jiné bytosti

Vědomí, že andělé, víly a jiné bytosti existují, je nepřenosná zkušenost. Je to jistota čistě osobní, způsob vědění prostý jakýchkoli argumentů.

 Vycházím z přání zasvětit do vlastního snu, z představy, která není snahou zachytit skutečnost, ale touhou přenést naplňující pocit, že tu jsou neviditelné přátelské bytosti, poslové mezi božským a lidským, průvodci duše. Nepřiblížíme se k nim svým rozumem, ale jen svým srdcem. Je to chvíle obětování intelektuálních postojů a oddání se duši, kdy se vše objevuje v novém světle a vše kolem promlouvá svým jazykem.

 Do nejvnitřnějších představ se nikdo nevžije, jsou sny, které s námi nikdo nesdílí, ale někdy může nastat řetězení - t'uk! – jedna věta, obraz nebo hudba  a něco se spustí, něco se zboří  a něco vystaví ... takové Vzkříšení. Je to zážitek tvořivosti, toho, že naším prostřednictvím pracuje vyšší síla, je to jako ponoření se do nějaké studny, k božskému prameni, který očišťuje od nánosu všedních dní. A to nevšední, co se vyloupne, jsme my - naše podstata čerstvě vykoupaná ve studánce.

 Anděly můžeme vidět v obličejích lidí, které potkáváme, doprovázejí setkání na která nezapomínáme, víly prostupují chvíle, kdy jdeme lesní pěšinou a pociťujeme, že nejsme sami, ale pod ochranou poskytující pocit klidu a radosti, pak se můžeme cítit součástí přírody spočívající všude kolem. Andělští poslové osvětlují chvíle poznání, promlouvají skrze hlasy lidí a jindy se ozývají odnikud - tedy odkud?

Neobáváme se někdy více toho, že Bůh, andělé a jiné bytosti opravdu existují, než toho, že neexistují?

 Šárka Meisnerová Gruntová