Libuše

Dnes má svátek Libuše, nejen ta mytická z mého obrazu...
inspirujme se u této dávné kněžny a kněžky, vstupme do své síly s tvořivou vizí budoucnosti... dnešní novoluní v Raku je proto jako stvořené !

Anděl Lásky a Krásy

Přála bych si umět vstřebávat okolní zmatek a měnit ho v moudrost a klid, vytvářet ticho uprostřed hluku...
Pokud to okolnosti dovolí a přijde ta správná andělská chvíle, já sama se nořím do ticha, beru do ruky hlínu a znovu zkouším zhmotnit neuchopitelné...
Z takových šťastných chvil, prodloužených do mnoha hodin se u mě zrodila nová bytost... z hlíny, něhy a lásky, zocelená dvojím vypálením v žáru keramické pece a přece stále tak něžná a křehká.
Je ztvárněním pravzoru Anděla Lásky a Krásy, přináleží tak k planetě Venuši.
Může být ochranným andělem právě pro Vás a přinést do Vašeho prostoru světlo, něhu a láskyplnou energii společně s připomínkou, že krása a harmonie jsou odrazem tušených vyšších pravd.

Máte téma, které si přejete zhmotnit ? Toužíte po bytosti, kterou bych pro Vás mohla vytvořit ?

Můžete se na mne obrátit a objednat si svou ochrannou bytost, vytvořím ji přímo pro Vás na míru. Mám taková zadání ráda a jsem vždy sama zvědavá, co to přinese a co nového se zrodí. Ráda přivádím na svět nové ( i velmi staré ) tváře, jejich esenci, jejich ducha. Vzniklo u mne už mnoho figurálních soch pro konkrétního člověka, dům i zahradu. Nejen andělé či víly, ale i madony se tak stali nedílnými členy rodin či prostoru a podílejí se na šíření lásky a harmonie, kterou jsem do nich při tvorbě vložila. 

Děkuji všem, kteří si objednali svůj obraz a pomohli tak tomu, že nové bytosti mohly přijít na svět.    Děkuji za důvěru, kterou do mne vložili a následnou zpětnou vazbu a sdílení příběhů, které to přineslo.

Zrod mám ve svých rukách, ale podpora od těch, kteří dali ke vzniku popud, je důležitá i pro další konání. Moje tvorba je dlouhý, soustředěný proces v tichu a ponoření se do nitra. Zpětné ohlasy dávají tvoření důležitou podporu a svítí na další tvůrčí cestu...

Svatá Anežka Česká

Dnes má svátek Anežka.
Ze stolu tu na mě shlíží a doprovází jedna neobyčejná žena. V průběhu let, jsem se k pokusu o ztvárnění její postavy několikrát vrátila. Zemřela 2. března 1282, v na tu dobu úctyhodných 71 letech. Je to svatá Anežka Česká.


Anežka Přemyslovna byla nejmladší dcerou krále Přemysla Otakara I. a jeho ženy Konstancie Uherské. Královský původ ji předurčoval ke vznešenému životu, ale ona sama se rozhodla jinak.

Hned po narození se stala předmětem sňatkové politiky svého otce, jak to bylo dříve zvykem. Byla několikrát zasnoubena s představiteli evropských panovnických rodin, ale z různých důvodů ze sňatků sešlo. Po smrti svého otce, Anežka sama odmítla nejmocnějšího muže tehdejšího světa, římského císaře Fridricha II. Což byla věc neslýchaná, omluvitelná jen tím, ze Anežka si za ženicha vybrala samotného Krista.

Inspirovala se životem sv. Františka a sv. Kláry z Assisi a ovlivněna jejich ideály, založila v r. 1233 první špitál pro chudé v Čechách nedaleko dnešního kostela sv. Haštala a klášter Na Františku, na jehož vybudování věnovala své královské věno. O rok později Anežka odešla z Pražského hradu do svého kláštera chudých, což vyvolalo podiv po celé Evropě, protože si pro svůj život vybrala nově vzniklý řád zbožné Kláry, se kterou navázala písemný vztah. Byl to jeden z nejpřísnějších řádů. Tak se konečně Anežka stala osvobozenou od sňatkových obchodování a zasvětila život láskyplné službě potřebným.

Byla jedinou ženskou zakladatelkou mužského řádu špitálních bratří a současně jediného původního českého řádu a to rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, tento řád působí na úpatí Karlova mostu dodnes.


Prostory Anežského kláštera mám ráda stále, expozice středověkého umění Národní galerie tam krásně zapadá, ráda tam chodím i jen tak nasát atmosféru poklidné klášterní zahrady uprostřed staré Prahy.

Tak už jsou zase kaštany...

Tuhle Kaštanku jsem vytvořila už před mnoha lety. Tehdy jsem měla obavy o krásné kaštanové aleje, které byly napadeny klíněnkou jírovcovou, což je vlastně malinký motýlek. Ten je docela hezký, ale housenky, které se narodí z nakladených motýlích vajíček, napadají listy a ty už uprostřed léta hnědnou, kroutí se a teď už leží uschlé pod stromy. Vypadá smutně, když tak předčasně opadají, ale jinak se mi zdá, že ty kaštany - tedy správně jírovce, to nijak neoslabuje, každoročně na jaře znovu vykvetou a na podzim potěší krásnými kaštany... to asi proto, že každý strom má svou Kaštanku či svého Kaštánka, kteří je chrání...

« Předchozí 1 2 3 4 5 6 Následující »