Dnes má svátek Anežka.
Ze stolu tu na mě shlíží a doprovází jedna neobyčejná žena. V průběhu let, jsem se k pokusu o ztvárnění její postavy několikrát vrátila. Zemřela 2. března 1282, v na tu dobu úctyhodných 71 letech. Je to svatá Anežka Česká.
Anežka Přemyslovna byla nejmladší dcerou krále Přemysla Otakara I. a jeho ženy Konstancie Uherské. Královský původ ji předurčoval ke vznešenému životu, ale ona sama se rozhodla jinak.
Hned po narození se stala předmětem sňatkové politiky svého otce, jak to bylo dříve zvykem. Byla několikrát zasnoubena s představiteli evropských panovnických rodin, ale z různých důvodů ze sňatků sešlo. Po smrti svého otce, Anežka sama odmítla nejmocnějšího muže tehdejšího světa, římského císaře Fridricha II. Což byla věc neslýchaná, omluvitelná jen tím, ze Anežka si za ženicha vybrala samotného Krista.
Inspirovala se životem sv. Františka a sv. Kláry z Assisi a ovlivněna jejich ideály, založila v r. 1233 první špitál pro chudé v Čechách nedaleko dnešního kostela sv. Haštala a klášter Na Františku, na jehož vybudování věnovala své královské věno. O rok později Anežka odešla z Pražského hradu do svého kláštera chudých, což vyvolalo podiv po celé Evropě, protože si pro svůj život vybrala nově vzniklý řád zbožné Kláry, se kterou navázala písemný vztah. Byl to jeden z nejpřísnějších řádů. Tak se konečně Anežka stala osvobozenou od sňatkových obchodování a zasvětila život láskyplné službě potřebným.
Byla jedinou ženskou zakladatelkou mužského řádu špitálních bratří a současně jediného původního českého řádu a to rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, tento řád působí na úpatí Karlova mostu dodnes.
Prostory Anežského kláštera mám ráda stále, expozice středověkého umění Národní galerie tam krásně zapadá, ráda tam chodím i jen tak nasát atmosféru poklidné klášterní zahrady uprostřed staré Prahy.
