Víly se ukládají ke spánku, dokud znovu nepřijde čas rašení a květu.
Procházím se po zahradě, loučím se s květinovými vílami a děkuji jim, že se se mnou podělily o svůj svět,
jemné vůně a dary léčení. Světlo zalévá celou zahradu měkkou září a já v sobě vnímám,
jak se prolíná svět reálný a imaginární.
Strážní andělé přírody mě doprovázejí, když jdu lesní pěšinou nebo sedím na zahradě a pociťuji, že nejsem sama,
ale pod ochranou poskytující pocit klidu a radosti.
Ve všech ohledech je nám příroda první a nejlepší učitelkou a její zdroje kouzel a tajemství jsou nekonečné.
To, co nás očaruje, bude nás též chránit, tak se nechte okouzlit... podzimní čas, se svou zářivou barevností,
je k tomu stvořený.